Reiko Imoto – Křídla času

26. 10. 2010, 18:56

Reiko má jedinečné fotografické vidění a její snímky jsou záhadné a surrealistické, přestože zobrazují předměty z každodenního života. Reiko se inspiruje svou vlastní vnitřní realitou, světem svého podvědomí, svých snů a příběhů, své hudby a poezie a obyčejných věcí, tak jak je sama vidí z různých úhlů. Její fotografie vyvolávají více otázek než odpovědí k zobrazeným „realitám“.

Výstava „Křídla času“ zahrnuje dva projekty: „Deník cestovatelky časem“ a projekt fotografických koláží „Létat, letěla, prolétla“. Je to její první výstava v Praze a druhá v České republice po výstavě v Chebu v roce 2009. Od roku 1993 Reiko vystavovala na 23 samostatných a 24 skupinových výstavách po celém světě. Fotografické práce Reiko Imoto pod titulem „Úniky do snu“ (Dreamscapes)  byly vystavovány v letech 2005 až 2010 v 18 městech v 11 zemích.

Její první fotografická monografie byla vydána pod stejným titulem v roce 2007. Reiko rovněž získala několik grantů a ocenění z výstav, jako např. Best Portfolio Award v roce 2004 na „International Portfolio Review“ v Bratislavě. www.reikoimoto.com

Deník cestovatelky časem: Dojem z uplývajícího času je záhadou. Mám pocit, že každý rok je stále kratší a kratší. A když jsem byla dítě, čas také probíhal mnohem pomaleji. Mívala jsem dostatek času spočítat oblaka na nebi a kameny v zahradě mých rodičů. A přitom mi před západem slunce zbývalo ještě tolik času pro sebe…

Pocit času je proměnlivý. Pokud o něčem cestou domů hluboce přemýšlím, vracím se náhle do reality, až když stojím před svými dveřmi. A jak ten čas letí, když spěchám nebo dělám něco, co mám opravdu ráda… Čas je velmi zvláštní fenomén.
Od dětství jsem se v ovládání „času“ příliš nezlepšila, ale nějak jsem se stala „cestovatelkou v čase“, beroucí si volno ze svého „nabitého“ programu pro přemístění z místa na místo (letadlem) . Doba strávená konkrétním cestováním je pro mě důležitá, ale zároveň si uvědomuji, jak důležité je volně se pohybovat minulostí, přítomností i budoucností, alespoň ve své mysli.
Ve své fotografické sérii „Deník cestovatelky časem“ se snažím vytvořit imaginární příběh o cestě, kterou můžeme v duchu prožít kdykoliv a kdekoliv. Jednotlivé snímky spolu původně vůbec nesouvisely, ale pak je začalo něco spojovat, jako ve hře o navazování slovních významů. A pokud si pro mě, jako fotografku, čas zachová svou povahu plnou záhad, budu v zaznamenávání své „cesty časem“ pokračovat.

„Létat, letěla, prolétla“: Tento projekt je založen na „fotografických kolážích“ („analogových kolážích“), jež jsem vytvořila s pomocí nůžek a lepidla ze starých antikvárních fotografií, ze svých vlastních snímků antikvárních fotografií, z nití, textilií, peří a jiných materiálů. Klíčovým slovem tohoto projektu je „létat“ a můžete si prohlédnout 15 malých příběhů o létání z různých úhlů pohledu…