Dokonalostí k nedokonalosti?

16. 09. 2010, 09:42

Mohutný rozvoj digitální fotografie a především technologií s ní spojené přinesl ,kromě donedávna nedosažitelných technických vymožeností a zdokonalení pro téměř každého fotografického nadšence, v důsledku komerčního boje výrobců- (pro nás zákazníky jen dobře), také několik jevů pro tvorbu fotgrafie méně prospěšných. Řekl bych, že nám ten typický zapálený fotoamatér tak nějak zlenivěl...

Onehdy jsem byl přímým svědkem částečné destrukce (doufám že pouze dočasné) u jednoho fotoamatéra, který se vždy s fotografováním „piplal“ a než  zmáčkl spoušť, důkladně si promyslel celý záběr, upravil kompozici a především nastavil potřebné korekce, byly-li nutné. No ano, jedná se o mne - a proč to všechno? Protože filmový materiál byl tenkrát drahý a zkazit celý kinofilm by se rovnalo osobní tragédii, o ekonomickém problému nemluvě...

Dnes je situace jiná. Jako spokojený majitel digitální zrcadlovky mám přece možnost okamžité kontroly po expozici, což vede k tomu, že se na záběr a nastavení příslušných parametrů tolik nesoustředím a když náhodou nevyjdou světla tak jak chci (cit pro kompozici se naštěstí udržel), tak bóóže…udělám jiný záběr s jinými hodnotami a ono to jednou vyjde. Vždyť to nic nestojí...a na kartě je místa dost.

No jo…ale tímto jednoduchým krokem se mi poněkud vytrácí ono kouzlo samotného fotografování. Toho "přelstění" světla a přenesení na filmový pás...Nejraději zvěčňuji krajinu a trochu fušuji do makra- a tak jsem si řekl- to nemám zapotřebí.

V éře kinofilmu jsem udělal za jeden den maximálně třeba 5-6 záběrů, ale každý z těch snímků (o nichž jsem ještě neměl tušení, zda se vůbec povedly) mne hřál u srdce a kromě toho i pocit, že všechny parametry k zamýšlenému výtvoru jsem nastavoval vědomě a cíleně a ne principem náhodných výbuchů. Takže výtěžnost přes 90% z filmu nebyla u mne výjimkou.  Samozřejmě na daném stupni vědění, znalostí a zkušenost. A to mi stačily tři filmy na dva týdny.Teď udělám 50 snímků za hodinu a půl a ani jeden de fakto nestojí za nic.

Dříve jsem připravoval každý záběr velice dlouho a pečlivě (rekord je u mne 47 minut!...ale o tom někdy příště), abych si byl jist každým detailem, kompozicí a co já vím ještě. Nebo naopak, jiný záběr mne donutil velmi akčně zúročit všechny možné poznatky v daný okamžik, neboť Sluníčko na horách postupuje zatraceně rychle a neptá se, jestli nechcete chvilku posečkat, aby náhodou nevlezlo do záběru.

Tehdy jsem se mohl spolehnout pouze na údaje v hledáčku, potažmo na stavovém displeji a především na sebe. Dnes to je naopak. Kladu důraz stále více na až příliš dokonalou techniku, že mne z toho vytáhne. A náhledový displej je můj velký kamarád. Přitom nejsem příznivcem hodin trávených v digitální temné komoře u počítače. Mám rád snímky, u kterých maximálně upravím ořez, tak jako kdysi v temné komoře trochu „nadržím“ jedním či druhým směrem a hup z editoru ven. Princip je jednoduchý- ten snímek je už téměř hotov "zvenku".

Jsem realista: i když jsem pronesl před časem jako mnoho jiných ona silná slova „... samozřejmě že mám kinofilmovou zrcadlovku a určitě zase jednou do ní film založím…“, je mi jasné, že už to zřejmě nenastane. Stejně tak práce v temné komoře, která mne vždy fascinovala, je s vysokou pravděpodobností pasé. Důvod je pochopitelný - ekonomický a také to, že digitální technika komerční sféru svojí kvalitou a dostupností doslova „převálcovala“. A to je zase dobře.  Jen netuším, co si počnu se třemi zvětšováky… Foťáky skončí na čestném místě v obýváku, ale zvětšováky? Soukromé muzeum v bytě nemám...

Ale jak z toho ven? Ze situace, kdy DOKONALÁ TECHNIKA prakticky PODPORUJE NEDOKONALOST SAMOTNÉHO FOTOGRAFA? Kdy fotograf amatér v sobě potlačuje tendenci stálého sebezdokonalování a preferuje "špičkovou techniku" co drží v ruce? A neboť je člověk od přírody výtvor zejména pohodlný, dělá mu to moc dobře a hlavně- nemusí se namáhat...

Naštěstí každá digitální zrcadlovka (i ta moje) umí „vypnout“ displej, a tudíž možná cesta „nápravy“ - pro toho kdo chce- existuje. Lze tak navodit kombinaci obojího. Používat digitál, téměř všechny výhody s ním spojené a hodnoty nastavovat jako dříve. Nejsem si však jist sám sebou, zda se k tomuto odhodlám na fotovýpravě ne zrovna „za humny“, i když možná právě to by na základě špatných výsledků mohlo vést ke kýženému prozření.

Ale třeba také postačí se jen hlouběji zamyslet, do jaké míry při fotografování využívat komfort digitální technologie a od kdy začít opět používat vlastní mozek. A o tom přece fotografování je. Určitě by nebylo moudré se zcela zbavit všech výhod,které digitální technika poskytuje. Ale 40x koukat na displej, a podle výsledků upravovat korekce a čekat na "zázrak"- to zřejmě není to pravé ořechové...

Nebudu se tedy trápit, že mám "pouze" 450-ku, když už jsou na trhu dva jeho nástupci, "skla" maximálně za 13000 a vrátím se, jak se říká "zpátky do trenek". Ten displej na prohlížení si vypnu, nechám si ho pouze jako stavový a fotografování si pěkně užiju, i kdyby výsledkem mělo být jen několik záběrů.

Jako správný Čech však dodám- zřejmě, spíše a pravděpodobně- pouze v rámci tréninku. Ale i to, podle mne by mohlo mít svůj význam.

Autor: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript