Aspoň se přiblížit

03. 09. 2010, 09:16

Před několika lety v časopise Photo life vycházel rozsáhlý seriál o zonálním systému, který v život uvedl právě Ansel Adams (alespoň je mu připisován). Vzpomínám si, že jako fascinován jsem si prohlížel reprodukované fotografie Mistra i jiných a hltal každý jejich detail (co teprve originál!) Až jsem se dosyta vynadíval, smutně jsem pohlédl na svoji zrcadlovku Canon EOS 3000 a smířil se s konstatováním, že tohle nádobíčko asi stačit nebude.

Když jsem se pročítal postupy, jak pracovat v zonálním systému, rezignovaně jsem mávl rukou a vzdal to- to přece nikdy nemohu zvládnout- navíc tehdy byla moje fotografická výbava opravdu chudá a obsahovala pouze ten „foťák a seťák“.

Ale čas plynul dál a já si kromě pořízení solidní digitální zrcadlovky „zaneřádil“ svůj fotobatoh mnoha věcičkami, pro fotoamatéra „naprosto nezbytnými“, o něco lepšími objektivy a k tomu jsem hrdě začal nosit poměrně solidní stativ.

Velmi rád jezdím do Krkonoš- v rámci služebních cest a to zejména na podzim, kdy se zdejší krajina promění v přepestrou paletu barev (stačí jen vzpomenout např. údolí pod Kotlem). A ty vodopády a peřeje! Na skromné české poměry je tam toho víc než dost. Ale časem jsem zjistil, že se mi opakují náměty (jistě i vlivem tehdejšího množství poznání a zkušeností).

Letos jedu zase. Již několikrát v průběhu roku jsem si položil stejnou otázku. Co když se zase vrátím s téměř stejnými záběry? Čím potěším rodinu a přátele? A sebe? Loni jsem byl na Šumavě- ještě teď mi z toho cvakají zuby. Určitě se tam vrátím- bohužel ne v dohledné době. Teď jsou na řadě Krkonoše. Takže hrozí tendence opakování se.

K narozeninám jsem dostal knihu. Knihu, kterou jsem si vybral. Knihu Michaela Fraye Digitální krajinářská fotografie.

V dnešní internetové době se snad číst knihy ani nenosí. Jasně, na netu se člověk dozví nepřeberné  množství informací a téměř okamžitě. Ale jsem toho názoru, že krčení se u počítače nebo notebooku pohodlné ležení a listování hodnotnou knihou, která dotyčnému má co říci, v žádném případě nenahradí. Jako by toho jeden neměl dost v digitální komoře. Je to uspěchanou dobou, že děti a později dospělí málo čtou.

Zaznamenal jsem na tu knihu různé recenze. Ale rozhodl jsem se sám. Po osobní „prohlídce“ v knihkupectví jsem doma oznámil: „Tu chci!“ A s ní ještě pět dalších. Aby na mne ochotná paní prodavačka nevzpomínala ve zlém, že jsem jí ty knihy pouze ohmatal, rovnou jsem si je také zakoupil a potom se těšil, až je dostanu. A to se stalo.

Když jsem si ji přečetl od titulu až k cenovce, dostal jsem nápad. Proč bych měl Krkonoše zase fotografovat barevně?! To už mám doma. Vždyť můžu zkusit, aspoň přiblížit se k tvorbě „starých“ mistrů. S dnešní technikou by to možná šlo. A v té knize je pro fotoamatéra námětů a inspirace víc než dost.

Je mi jasné, že mé  výtvory nebudou moci konkurovat (ani to není záměrem) profesionálním dílům. Ale vždyť já jsem fotoamatér! A tomu se meze v invenci a kreativitě nekladou. Fotografuje si pro radost, ne za cílem výdělku. Logicky nevlastní drahá „skla“ nebo velkoformátovou kameru (tedy aspoň ten, který nechce zruinovat rozpočet rodiny). A tudíž má právo na omyl i jistou nedokonalost.

Takže je rozhodnuto. Pojedu do Krkonoš, s úmyslem fotografovat jako „staří mistři“. Samozřejmě - nebylo by rozumné zcela zavrhnout i barvu, ale digitál umožňuje obojí. Cíl je vytýčen. NEBUDU SE OPAKOVAT. Krkonoše nejsou Nevada nebo Yosemitský park, ale zkusím to. ASPOŇ SE PŘIBLÍŽIT...

Autor: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript