Užitečné maličkosti 2

14. 12. 2010, 12:44

Víte proč lokomotiva, když jede po kolejích, dělá: „t-d, t-dm / t-d, t-dm / t-d, t-dm...“? Inu vezměme si na vysvětlenou tu lokomotivu, a pro zjednodušení třeba parní lokomotivu. Z čeho se skládá taková parní lokomotiva? No z parního kotle a kabiny pro strojvůdce. Nevšímejme si tedy kabiny pro strojvůdce a vezměme si parní kotel. Na čem jede takový parní kotel? No na podvozku, přece...Nevšímejme si tedy parního kotle a vezměme si podvozek. Z čeho se skládá takový podvozek? Ten se skládá z os a kol. Nevšímejme si tedy těch os a vezměme si kola; a pro zjednodušení třeba jen jedno kolo. Co to je kolo? Když se namaluje, tak je to vlastně kruh, že ano... A jaký je vzorec pro obsah kruhu? No...? Přeci π × r² !Nevšímejme si tedy toho „π“ a vezměme si „r²“. Když se napíše „r²“ tak je to v podstatě totéž jako „a²“, že ano, a „a²“ je zase vzorec pro obsah čtverce. No a když se kutálí čtverec po kolejích, tak dělá - „ t-d, t-dm / t-d, t-dm / t-d, t-dm...“!

Třebaže úvod zdánlivě nemá nic společného s fotografováním, přece jen jsem chtěl ukázat, že toto „logické“ vysvětlení banální otázky, dotažené ad absurdum, jen ukazuje, kolika různými cestami je možno dojít ke správnému výsledku*. Platí to jak v běžném životě, tak i v oblasti fotografování.

Na stránkách ČESKOSLOVENSKÉ FOTOGRAFIE můžete narazit na tuto dobře míněnou radu: „Dávejte si úkoly a učte se je plnit“.

Ono doporučení v sobě obsahuje pravdu o tom, že člověk je, a také má být, stále nespokojený. Nespokojenost je pocit, který nám pomůže s čímkoliv a v čekoliv se zlepšit, zdokonalit, je to motor, který svět táhne kupředu.Mne například Nespokojenost, potvora jedna nespoutaná a neposedná, nenechá v klidu a stále mne přesvědčuje, že VŠECHNO se dá vylepšit (nebo aspoň obejít...). I to nové, co si právě pořídíme, jakož i to, co už máme dávno ohmatané a prověřené. Jen je třeba se na věc podívat z jiného úhlu.

A takto před námi vyvstanou nové úkoly k plnění. Tak se i u mne rodí ony užitečné maličkosti, o které se rád dělím. Jak jsem psal již dříve, vím, že jsem neobjevil nový světadíl a dělím se tady s vámi o nápady, které třeba již dávno užíváte sami, ale pokud se najde třeba jen jeden člověk, kterému byť jediná má maličkost pouze trošku zpříjemní cestu k naší vzájemné vášni, jíž fotografie je, pak budu mít radost.

Abych zachoval posloupnost z minula, představím vám pátou svou užitečnou maličkost sloužící k UPEVNĚNÍ STATIVU

Materiál: - jakákoliv letecká guma, aspoň 1m dlouhá

Před lety jsem přišel na to, že se svým nestatickým stativem, má-li se ještě jmenovat stativ, musím nutně něco udělat. Pokud jsem s sebou venku míval fotobrašnu a třeba i batoh, nebylo nic jednoduššího, než viklajícím se nohám zabránit v pohybu tím, že jsem stativ „batožinou“ zatížil. Ale byly chvíle, kdy jsem vyšel ven jen „nalehko“, s fotoaparátem na krku a stativem v ruce. Pak nebylo čím stativ krotit a domácí úkol na zamyšlení byl na světě.I vzpomněl jsem si na leteckou gumu. (Pořídit ji je možno v potřebách pro kutily, provaznictví, rybářství, modelářství...)ak vidíte na snímku č.1, ovázaná kolem středové tyče, a přišlápnutá k zemi, krásně plní funkci krotitelky stativů. (Samozřejmě, že to umí i bez té prázdné brašny na háčku pod středovou tyčí). Několikero dalších „závitů“ kolem osy změní přítlačnou sílu, anebo se přizpůsobí právě použité výšce stativu.

Nemám zátěžový vak (např. ČESKOSLOVENSKOU FOTOGRAFIÍ zmiňovaný Vanguard AltaPro Bag) a tak si bohužel nemám kam pohodlně odložit občas překážející věci. Však na rozdíl od onoho vaku, mohu leteckou gumou stativ ukotvit i v polohách nízko nad podložkou (pouhým přitažením gumy k zemi), v polohách, ve kterých by se vak již bez užitku na zemi „válel“.Letecká guma mi pomůže se stabilizací i v situaci s jednou stativovou nohou na podložce a zbývajícími dvěmi vyklopenými v maximálním úhlu od středové tyče, třeba opřenými o zeď. Vak by toto nedovolil. A v případě, kdy z vyvýšeného místa snímám kolmo dolů, mohu stativ gumou jednoduše také přivázat k zábradlí...(Viz obrázky 2 a 3.)Tuto leteckou gumu mám i na novém stativu nastálo, nijak tam nepřekáží, téměř nic neváží a když se mi přetrhla, prostě jsem ji svázal a snímal dál. (Ve skříňce mám ale nachystány další 4m...)

A ještě jedna perlička závěrem: letecká guma - cena cca 9-14 Kč/ běžný metr

* Jasně, že všichni ví, že ono „t-d, t-dm...“ měly na svědomí dřívější typy železničních tratí s dilatačními spárami mezi kolejnicemi, ale každopádně, až zase budu někde míjet nějakou lokomotivu, nedá mi to, abych byť jen tak jedním očkem nemrknul na její kola. Však víte, na každém šprochu...

Šestá užitečná maličkost mi nahrazuje DIFUZÉR BLESKU

Materiál:
- 2ks krabiček od jakéhokoliv kinofilmu ( jedna musí být bílá, průsvitná! )
- kousek alobalu

Od přírody jsem znechucen vláčením většího počtu neskladných věcí na svém těle. Jak to ale udělat, abych měl všechno potřebné u sebe, ale aby to zároveň zabralo co nejméně místa? Teď mám konkrétně na mysli přídavný blesk (který je zatím finančně mimo můj limit) a difuzér blesku.

Občas vyvstane potřeba použít blesk, ale znáte ty ohavné snímky s vestavěným bleskem... Tady byl další úkol k řešení. Stále jsem se nepřemohl k tomu, abych opustil svět analogově se rodících obrázků a vnořil se natrvalo do světa digitálního. Asi jen díky tomu mne při vybalování kinofilmu napadlo „navléci“ upravený bílý transparentní oválek krabičky kinofilmů na vysunutý vestavěný blesk.Na fotografii, pořízené již s tímto difuzérem, byl patrný rozdíl oproti blesku „na tvrdo“, ale stále však byl znát vliv ostrého světla, který ani transparentní obal krabičky nedokázal uspokojivě rozptýlit. Takže tady byl další úkol k vyřešení.

Vzal jsem tedy druhou krabičku, nejdříve z ní odříznul dno, posléze zesílený lem a po té ji rozřízl na dvě poloviny. Vybranou půlku jsem obalil kouskem alobalu (obrázek 4) a vsunul do již upraveného prvního válcového „difuzéru“ tak, abych zamezil průchodu kolmých paprsků z blesku k objektu snímání a odrazil je ke stropu (obrázek 5). Nyní to bylo mnohem lepší!. (viz ostatní snímky).

Né sice profesionální, ale užitečné a v terénu jednoduše použitelné. Zvláště, když si při fotopotulkách do tohoto difuzéru schovávám hadřík na optiku! No není to opravdová užitečná maličkost?!

Ještě jednou ale zdůrazňuji, že všechny zmiňované užitečné maličkosti z nás ještě neudělají fotoprofesionály, ani z nebe spadnuvší umělecké fotografy, jen nám mohou pomoci jako finančně výhodný kreativní mezičlánek (před pořízením si pořádné fototechniky) pro ověřením si postupů v průběhu sebezdokonalování.

A opět jedna perlička závěrem. Krabičky od kinofilmů vám v každém fotolabu věnují ZDARMA!

Přeji nám všem DOBRÉ SVĚTLO!

---

Autor: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript